Podběl obecný je vytrvalá bylina s dlouhým, plazivým, šupinatým oddenkem s podzemními výběžky často delšími než 1 m. Lodyhy jsou přímé, nevětvené, po celé délce porostlé červenohnědými šupinatými listy. Přízemní listy začínají rašit až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté s okrouhle srdčitou čepelí, na okraji zubatou. Svrchu jsou lesklé, tmavě zelené a lysé, naspodu našedlé běloplstnatými chlupy. Kvetoucí rostliny dosahují výšky 5–15 cm, za plodu až 30 cm. Květní úbory vyrůstájí jednotlivě na koncích stonků v období od března do května. Každý úbor je obklopen válcovitým zákrovem z čárkovitých, šupinatých listenů. Střední trubkovité květy jsou samčí a vytváří tzv. terč. Okrajové jazykovité květy jsou samičí a tvoří tzv. paprsek. Květy mají žlutou barvu. Plodem je 3–5 mm dlouhá nažka s bílým chmýrem. Podběl je rozšířen v celé Evropě, na sever do Skandinávie, na východ přes Sibiř na Dálný východ, na jih do jižního Španělska. Dále se vyskytuje v horách severní Afriky, v Malé Asii, Íránu, ve Střední Asii až do Indie. Do Severní Ameriky byl zavlečen. V České republice se vyskytuje na staveništích, rumištích, skládkách, sídlištích, při lesních lemech, březích potoků nebo suchých řečištích.
Podběl obsahuje sliz, třísloviny, minerální látky, glykosidní hořčiny, karotenoidy, silice a jiné látky.
Podběl list není určen k vnitřnímu použití.
Tato bylina je známa také pod názvy babuše, babuška, bylina vítězná, celník, devaterník, devětsil malý, devětsilek, chlapina, koňské kopyto, koňské kopyto menší, koňské kopyto obecné, lepušice, líčko, líčko panny Marie, lopušice, májí, májík, mateří líčko, malý lopuch, obecné kopyto, oko konšelské, oko Kristovo, panenky Marie líčko, podbělice, podbíl, podbílek, podbiol, podhoráz, podkova, podkovka, svalník, syn před otcem, úbytník nebo zaječí lupen.
