Mydlice lékařská je trvalka až 80 cm vysoká se ztlustlým kořenem a oddenky asi 15–50 cm dlouhými, které v uzlinách kořenují. Lodyhy jsou přímé, nahoře větvené. Listy jsou podlouhle eliptické, 3–10 cm dlouhé, až 5 cm široké, špičaté, většinou trojžilné. Spodní listy mají řapík, horní jsou přisedlé. Květenství se skládá ze zkrácených vidlanů na vrcholu lodyh. Květy mají trubkovitý kalich, obvykle s 5 zuby. Čepel korunních lístků je bílá až narůžovělá, obvejčitá, s nehtem vyniklým z kalicha. Plody jsou vejcovité tobolky, ve kterých dozrávají hnědočerná semena s oblými hrboly. Roste v oblasti od Středozemí přes střední Evropu po Kavkaz a západní Sibiř. Dnes je sekundárně rozšířena až do Skandinávie a na východ přes Sibiř na Dálný východ. Zdomácněla v Severní i Jižní Americe. V ČR zdomácnělá na celém území kromě vyšších poloh.
Mydlice obsahuje saponiny, sacharidy, pryskyřice, sliz, minerální látky, kaučuk a další.
Mydlice se díky obsahu saponinů (pěnivé látky) používá k výrobě mýdel, pracích a úklidových prostředků.
Tato bylina je známa také pod názvy kočičí mýdlo, kořen mydlicový bílý, lanaria, lanárie, mydelník, mydlička nebo mýdlové kořínky.