Kotvičník zemní (někdy též chybně nazýván kotvičník pozemní či kotvičník podzemní) obsahuje řadu přírodních steroidních saponinů, které mají schopnost zvýšit u mužů hladinu hlavního pohlavního hormonu testosteronu až o 30%. Takto kotvičník mimo jiné způsobuje rychlejší nárůst svalů a zvyšuje fyzickou i psychickou výkonnost. Tyto efekty jsou velmi výrazné u mužů v andropauze (po padesátce). U žen kotvičník podstatně zvyšuje hladinu ženských pohlavních hormonů - estrogenů, čehož se terapeuticky využívá zejména v období menopauzy (přechodu) - k utlumení nepříjemných stavů spojených s tímto životním obdobím ženy. Studie prokázaly, že účinné látky z kotvičníku u obou pohlaví podstatně zvyšují sexuální libido a proto se v zahraničí pro kotvičník používá název rostlinná viagra či zelená viagra.
Příprava odvaru: 1 čajovou lžičku natě kontvičníku vařte 30 minut v 500ml vody. Pijte ve 3 dávkách 30 minut před jídlem.
Příprava nálevu: 1 čajovou lžičku natě kotvičníku zalijte 250ml vroucí vody a nechejte 15 minut vylouhovat v přikryté nádobě. Potom přeceďte a teplý pijte 2-3x denně.
Vzhledem k tomu, že se na internetu údajně prodává mletý kotvičník naředěný jinými rostlinami, dodáváme kotvičník jako sypanou drogu, aby měli i naši zákazníci nevlastnící analytické laboratoře jistotu, že se jedná o čistý kotvičník. Podotýkám, že kotvičník, který dodáváme vyniká svou vysokou kvalitou. To je dáno tím, že je z dovozu (pěstován ve vhodných klimatických podmínkách - žádné vytahané stonky) a sklízen v nejvhodnějším vegetačním období - před dozráním plodů (při dozrávání plodů se obsah účinných látek v nati snižuje).
Na tomto místě si dovoluji odpublikovat záznamy o kotvičníku, které sepsal náš dlouholetý odběratel Vratislav R., kterému tímto velmi děkuji za svolení k publikaci tohoto textu. Tento text je velmi výstižný, jelikož popisuje osobní zkušenosti v horizontu několika let používání. Navíc je relativně objektivní a uvádí některé přehnané představy o kotvičníku na pravou míru.
První důvod, proč tuhle potvoru pichlavou zkusit, byla zvědavost. Ale byly tu i praktické důvody; já i žena má jsme dosáhli toho věku, kdy jsme oba začali pociťovat negativní jevy spojené s hormonální přestavbou. Vše, co jsem o kotvičníku stačil nastudovat, mluvilo pro tenhle pokus.
Všeobecné pokyny pravily že mám připravit výluh zhruba půlhodinovým vařením suché drogy. Moc se mi do toho touhle cestou nechtělo; řekl jsem si, že dobrá termoska vykoná tuhle práci se stejnou efektivitou. Vyhřál jsem půllitrovou turistickou termosku vroucí vodou, vsypal odměřené množství kotvičníkové drogy a vroucí vodou to vše zalil. Po doporučené půlhodině jsem světlounce žlutavý výluh slil - a po vychladnutí okusil.
Jenomže takhle vzniklý výluh moc dobrý nebyl, připadal mi takový řídce nijaký. Taky přitom vznikala spousta rozmáčeného odpadu, který ale zůstával natolik kompaktní, že v něm jistě muselo zůstat i dost nevyloužených účinných látek. Zkusil jsem proto vylouženou nať dále konzumovat, ale to se pořádně taky nedalo, a tak jsem hledal jiný, účinnější způsob přípravy.
Nakonec pomohl vysokootáčkový tříštivý mlýnek na kávu. Výsledným produktem byl šedozelený prach, ve kterém tu a tam zbýval pevnější úlomek stonku či zbytek tvrdého, dokulata omletého plůdku.
Vznikl tak prvý způsob skutečně efektivní přípravy kotvičníkového výluhu. Kotvičníkový prach odměřím do vyhřátého půllitrového hrnku, nebo ještě lépe čajové konvice, zaleju vroucí vodou a občas zamíchám. Kousky, co plavou po hladině, si po chvíli sednou na dno, a tím je výluh hotový. Počkám, až zchladne do pitelna, odliji část žlutavého výluhu pro svou ženu do její skleničky a svůj díl vypiji k snídani jako běžný čaj, včetně jemného kalu vyloužené drogy.
Chuť takto připraveného nahořklého nálevu je docela přijatelná, trpkostí trochu připomíná některé zelené čaje. S mým obvyklým černým čajem se však chuťově tříská, chce to nechat alespoň malý odstup.
Doporučené dávky kotvičníku se všeobecně uvádějí jako zhruba jeden gram na průměrného chlapa.
Dávka 1 gram je ale pro mne malá. Pro sebe (tou dobou 59let, 86kg, sportovní typ) jsem ji nakonec optimalizoval na 2,5 gramu prachu pro den, mé ženě (tehdy 58 let, 65kg, sportovní typ) vyhovovalo 1,75 g pro den. Předpokládal jsem, že po náběhu už budou stačit i udržovací dávky, snížené o čtvrtinu, možná i o třetinu.
Vyzkoušel jsem i zvýšené dávky; nejvíc to bylo jednorázově 10 gramů, několikrát i opakovaných 8 gramů po dobu dvou až pěti dnů. Zkusil jsem i to, jak to vypadá, když ho na čtyři týdny zcela vyřadím.
Kotvičník rozhodně není nějaké narkomanské sjíždědlo. Pokud by se někdo chtěl dostat za hranu své mysli, nebo se aspoň pořádně zhulákat, tak tudy skutečně cesta nevede. Předávkování kotvičníkem mi spíš připomínalo něco jako překafování, ale bez kofeinového bušení srdce a bez znatelného vlivu na motoriku.
Kotvičník funguje zvolna a nenápadně, chvíli to trvá než se projeví, řádově dny, a po vysazení zas dlouho odeznívá, až dva týdny.
Prvý dojem je, že nemá účinek žádný. Na netu ho často nazývají rostlinnou viagrou. To je bohapustý kec, kdo by ho chtěl takto použít, bude hluboce zklamán.
To, že ženské kolem jsou najednou jaksi krásnější, a mnohem přitažlivější, to snad přece je samo sebou; a to, že z obvyklého ranního cvičení mám najednou až přímo neslušnou rozkoš, to je přece taky v pořádku, ne? A nebo že by to přeci jen bylo tím kotvičníkem?
Hlavním efektem pravidelného užívání kotvičníku je totiž nenápadnost jeho účinků. Ale tyhle nenápadné účinky jsou i z malého časového odstupu zcela nepřehlédnutelné. Někdy víc než nepřehlédnutelné..
Tak třeba: Po zhruba měsíčním pravidelném užívání kotvičníku (2,5 g/den) má žena dostala menses. Dost jí to vyděsilo, protože to bylo skoro po dvou letech od začátku její menopausy. Následovala série lékařských vyšetření, kdy se nic patologického nenašlo. Nakonec připustili, že tu skutečně šlo o regulérní menses, i když nad tím kroutili hlavou.
Žena mne i kotvičník proklela do horoucích pekel a okamžitě jej přestala užívat. Asi tak po dalším měsíci se mě ale opatrně zeptala, jestli bych přeci jen ten žlutý čaj nemohl zase dělat, akorát jen trochu slabší, protože on ten kotvičník jí přeci jen dělal dobře.
Poté, co nám oboum začaly šedivět vlasy, začaly se i naše tělesné schránky pozvolna, leč nepřehlédnutelně měnit. To už je tak, že se změnou hormonálních poměrů mužský začne nabírat něco ze ženských tvarů, a ženské naopak ztrácí ženskost a maličko chlapatí. A říká se, že proti věku není léku..
Tahle změna u mne byla o to výraznější, že jsem měl poměrně dost vymakané prsní svaly, takže počínající gynekomastie měla možnost o to víc vyniknout. Po pár týdnech užívání se tento jev téměř ztratil; kotvičník má zjevný positivní vliv na hormonální rovnováhu. Po vysazení užívání kotvičníku se to vše začalo velmi zvolna vracet; poté, co jsem opět začal výluh užívat, to zase rychle, během pár dní, ustoupilo. (Musím zde ovšem podotknout, že jsem po celou dobu pravidelně cvičil, bez toho by k tak výrazným změnám zřejmě nedošlo.)
Podobnou positivní zkušenost získala má žena. Po menopauze začala přibírat na váze, přestože nezměnila stravovací zvyklosti a nikterak nezmenšila svou vydatnou fysickou aktivitu. Užívání kotvičníku tenhle jev zastavilo, a tak jsem pak dost často viděl, jak si má kočka před zrcadlem zkouší šaty, o kterých si myslela, že už jsou odloženy navždy.
Jediná možnost, jak se mohu vyhnout bolesti od páteře, kloubů a všeho toho, co s sebou nese důstojnost mých šedin, je pravidelné cvičení. Je víc důvodů pro můj každodenní půlhodinový ranní rituál oněch směšných pohybů, ale tenhle je nejdůležitější.
Kotvičník tu funguje jako anabolikum. Šaty mi přestaly být těsné v pase a začaly být těsné v ramenech. Obdobný jev mohu pozorovat na své ženě. Její svalstvo není výraznější, je však mnohem pevnější, a, jak sama pozoruje, také mnohem pružnější, kočkovatější.
A ještě jedna věc; do práce jezdím na kole. Z kopce do údolí a zase do kopce; den co den, v zimě i v létě, takže ten kopec tam i zpátky mám dokonale přečtený. Ale co beru ten kotvičník, ty kopce se zdají nějak míň strmé; takže do práce mi to trvá místo dvanácti jen devět minut, aniž se musím nějak štvát.. tady se dá vliv kotvičníku přímo změřit na hodinkách.
Kotvičník, přes veškerý reklamní humbuk, nefunguje jako jakási viagra. Přesto i zde je svým způsobem velice účinný. A nejen tím, že ženské jsou najednou mnohem přitažlivější.
Před pár lety doktoři usoudili, že tlak mé krve je moc velký, prohlásili že mám hypertenzi a začali do mě ládovat všelijaké bobule. Tlak mé krve se snížil, to jo, ale v důsledku toho jsem zvadnul a splasknul jako podhuštěná pneumatika. Koneckonců se to dalo čekat, i tento jev byl zahrnut do vedlejších účinků léků a stálo to černé na bílém i v příbalových letácích k oněm práškům. Ukázalo se, že jedinou možností, jak se zas natlakovat, bylo dočasné přerušení oné medikace.
Pravidelné užívání kotvičníku mi umožnilo snížit dávkování léků proti vysokému tlaku na poloviční hodnoty. Tuhle změnu jsem udělal svévolně, ale nakonec byla přijata i lékařstvem, protože ta poloviční dávka najednou skutečně stačila. Byl jsem samozřejmě poslán k upírům na polikliniku, aby mi vysáli nějaký ten hlt krve; ale výsledky všemožných rozborů byly nečekaně dobré, specielně HDL/LDL cholesterol. Takže mé fušování do tohoto oboru bylo nakonec přijato na milost i lékařsky; s tím, že ta má kytka, jakžesetojmenuje, snad tedy neškodí..
Od té doby to co má být pevné, zase pevné je. K potěše mé, i ženy mé. Tím spíš, že i jí se to nějak líbí mnohem víc než předtím, ty poslední roky; že by i tohle bylo způsobeno tím podivným kotvičníkem?
Kotvičník není sjíždědlo; nevím, kolik je v tom mém kotvičníku harminu či harmalinu, ale žádný psychotropní knockout jsem nepozoroval, a to ani při desetinásobku doporučené dávky. Ani interakce s potravinami, které jsou pro kotvičník uváděny (MAO inhibitory), jsem neshledal.
Má ranní dávka kotvičníku se účinkem trochu podobá účinku dobrého čaje. Taková dobře naladěná pohoda. Čaj, kterým se před odchodem do práce doliji, tu pohodu jen znásobí, takže se cestou s úsměvem zdravím i s ranními kyselými ksichty. Jedna kolegyně mého věku mi řekla, že vyzařuju nakažlivou pohodu i do kalnýho jitra. Snad to tak i je.
To mé ranní cvičení; když mám v sobě kotvičník, přináší mi, jak už jsem napsal, až neslušnou dávku potěšení. Určitě jste už někdy zažili rozkoš z příjemného protažení se; tak si zkuste tenhle pocit vynásobit deseti a máte zhruba to, co pod vlivem kotvičníku pociťuji při svém ranním tělocvičném blbnutí. Takže nakonec končím s nádherně namoženým břichem a příjemně rozbolavělými bicepsy. Pocit jinak protivný se pod vlivem kotvičníku změní v příjemné, vláčné utahání, něco jako po dobrém milování. Možná je tento jev moje specifikum, ale pocit to je až moc skutečný.
Stejně positivní vliv na náladu se projevil u mé ženy. Všiml jsem si to já, všimli si toho i jiní, i ona sama to připustila. Taková nenápadná pohoda, spojená s větším nadhledem nad prkotinami, které jinak zbytečně kazí život. Není to nějaká konopná vysmátost, spíš pohoda z absence negativních pocitů a vyladění. Samozřejmě; taky to není pořád, ale je to podstatně častěji než dřív.
Dlouho jsem považoval dávku 2,5g na den pro mne za optimální; dokonce jsem se domníval, že nadále mi budou stačit i snížené (udržovací) dávky. Tento předpoklad se ukázal jako chybný. Pro udržení účinnosti drogy bylo naopak třeba dávku kotvičníkového prachu zvýšit až na 3,5 až 4g na den.
Tentýž jev zaregistrovala má žena; i zde bylo třeba pro udržení účinku zvýšit dávku (1,75g) skoro na dvojnásobek. Je tedy zřejmé, že na kotvičník vzniká tolerance, kdy si organismus na jeho pravidelný přísun zvykne a přizpůsobí tomu svou látkovou výměnu.
V nejbližších dnech proto učiním pokus s jeho vysazením, abych zjistil, jaká na to bude tentokrát odezva.
Neshledal jsem také nějaký výrazný rozdíl v subjektivní účinnosti mezi čerstvým zeleným kotvičníkem a kotvičníkem sušeným.
Ze začátku jsem připravoval nálev v termosce; zalitím odměřeného množství drogy zhruba půllitrem vroucí vody; protože doporučená příprava měla být půlhodinové vyváření hrubě sekané sušené kotvičníkové nati, předpokládal jsem, že půlhodinové loužení v termosce bude víc než dostatečné. Pak jsem termosku nahradil porcelánovou čajovou konvicí téměř kulového tvaru, a začal používat kotvičníkový prach. Účinnost loužení začala být mnohem lepší, přičemž měl takto připravený výluh i mnohem lepší chuť.
Jenomže s postupně vznikající tolerancí na kotvičník jsem se k loužení v termosce vrátil; účinnost takto připraveného čaje se ukázala přeci jen o něco vyšší. Dobu loužení jsem prodloužil na hodiny, a kotvičník tak nebylo nutno drtit na jemný prach.
Výluh připravovaný dlouhým loužením v termosce nemá nejlepší chuť; a pakliže některé kotvičníky při sušení chytnou lehce zatuchlou pachuť, ta je loužením v termosce ještě zvýrazněna.
Jestliže ale k hrubé kotvičníkové nati přidám silnější zelený čaj, veškeré pachutě zmizí a kotvičníkový výluh je podstatně lahodnější.
Zde je účinnost kotvičníku nesporná a změřitelná. Kotvičník navíc navozuje velmi příjemný "fit" pocit, který přitom není pouhým nepodloženým zdáním. Kotvičník je ale takto účinný pouze ve spojení s pohybovou aktivitou. Bez ní je jeho efekt téměř nulový - ověřeno mou ženou, která z důvodu změny zaměstnání na nějakou dobu výrazně zmenšila svou pohybovou aktivitu; a teprve poté, co zase začala cvičit, zafungoval i kotvičník.
Velmi positivní je, že pod vlivem kotvičníku se jinak protivné cvičení změní v docela příjemnou činnost.
Zde nastal výrazný rozdíl mezi dlouhodobým účinkem kotvičníku na mne a účinku téhož kotvičníku na mou ženu.
Během prvých tří měsíců užívání jsme oba zaznamenali zjevný, výrazný úbytek množství jak podkožního, tak i vnitřního tuku. Další měsíce se, spolu se zvyšující se tolerancí na kotvičník, úbytek zastavil a nastal v podstatě rovnovážný stav. Poté nastal u mé ženy opět postupně se zvyšující přírůstek objemu, zatímco já v objemu tuku spíš stagnoval.
Rozhodli jsme se tedy nasadit doplňkové spalování a do našeho drogového koktejlu jsme přidali L-carnitin a týdenní pobyt v horách. Zatímco já jsem velmi výrazně splaskl, má žena shodila ze svého objemu podstatně méně.
Zdá se tedy, že odezva mužského a ženského organismu na pravidelné užívání kotvičníku je zřetelně odlišná, a ženě dá výrazně více práce udržet objem svých tukových reserv pod kontrolou.
Pravidelné užívání kotvičníku má nesporně positivní vliv na hladinu cholesterolu a zejména na poměr HDL/LDL. V tom není mezi mnou a mojí ženou žádný rozdíl. Výsledky z laboratoře tu mluví jasně.
Co se týče krevního tlaku, naše reakce jsou rozdílné. Zatímco mé ženě zcela postačí kotvičník a nemusí už žádnou další medikaci užívat, vliv kotvičníku na mne je menší. Umožní mi sice snížit potřebné množství léků na polovic, ale sám o sobě nestačí.
Při vysazení kotvičníku můj tlak vylétne jen mírně, zatímco u mé ženy se jeho vysazení projeví mnohem výrazněji - vše doloženo dlouhodobým pravidelným měřením.
Na základě toho, co jsem se o kotvičníku dozvěděl z vlastní zkušenosti (a koneckonců i podle toho, co se o něm píše), se domnívám, že kotvičník v běžných dávkách u starších lidí v podstatě navozuje hormonální rovnováhu takovou, jaká bývala v mladším věku. To je jeho hlavní efekt.
Proto si myslím, že se jeho síla plně projeví až u těch, co mají (tak nějak přibližně) čtyřicítku za sebou.
Zkušenosti z posiloven (kde zkoušejí masivní dávky kotvičníku coby přírodní anabolikum) jsou takové, že u starších chlapů je efekt kotvičníku zjevný, někdy i velice výrazný, zatímco u mladých, svým vlastním testosteronem přetékajících kluků, je přínos kotvičníku nulový, či zcela zanedbatelný.
Kotvičník bývá bombasticky inzerován jako zelená viagra. Opět je to značně zavádějící; tahle kytka pouze posune staršího člověka o dobrých pár let zpátky. Získá tak zpět svou dřívější sexuální apetenci. Nic víc, ale taky nic méně.
Podle toho, co jsem se o kotvičníku a jeho fytosterolech dočetl, je člověk schopen aktivně využít jen jejich menší část; dost se jich degraduje dříve, než jsou vstřebány, ztráty nastávají i v průběhu jejich metabolismu. Asi tu bude hodně záležet na způsobu podání kotvičníku; tak, aby jeho účinné látky byly co nejsnáze vstřebatelné.
Kotvičník slouží k výrobě všemožných preparátů. Je možné zakoupit alkoholový výluh, všelijaké tablety neurčitého složení deklarované jako potravinové doplňky, a samozřejmě i jako regulérní lék, určený k překonávání postmenopausálních problémů.
Vyzkoušel jsem alkoholový výluh i několik typů komprimovaných kapslí. Z pokusů na sobě i na těch členech mé rodiny, kteří to také zkusili, se zatím jeví jako optimální kotvičníkový čaj, připravovaný z jemně drcené drogy delším (několikahodinovým loužením v termosce.
Výsledkem pokusů na souboru lidí, sestávajících se ze členů mé rodiny, kolegů i kolegyň z práce a několika známých, co měli odvahu se do experimentu s touto bylinou pustit je, že u těch starších, co se motají kolem šedesátky, je kotvičníkový čaj prokazatelně účinný, zatímco u mladších, co mají do třicítky ještě daleko, jakýkoliv zjevný přínos nebyl pozorován. Velmi výrazný se jeví positivní účin kotvičníku u mého devadesátiletého otce. Počátek zřetelné účinnosti kotvičníku se pak objevuje u lidí ve věku kolem čtyřicítky.
Kotvičník prokazatelně a dlouhodobě snižuje krevní tlak u lidí trpících hypertenzí - ale evidentně pouze tehdy, je li jeho užívání spojeno s pohybovou aktivitou.
Stala se mi taková zatrachtilá věc; na konci června 2009 mne sklátila vzácná, o to však zákeřnější choroba; Guillain-Barre syndrom (GBS). Taky se to označuje jako AIDP, ale to na podstatě tohoto onemocnění nic nemění.
Co se mi tedy přihodilo; můj vlastní, zdivočelý imunitní systém, vyprovokovaný zmutovaným virem, mi ohlodal izolaci (myelinový obal) na periferních nervech. Šlo to velice rychle; během pouhých hodin se z nadprůměrně zdatného chlapa stalo cosi, co musela odvézt sanitka na jednotku intensivní péče. Během pár dní jsem byl z větší části paralyzován, a pouze včasná diagnosa a okamžitá intensivní léčba postup choroby zastavila a posléze i zvrátila. Takže po dvou měsících bezmocného nemocničního povalečství jsem se musel znovu naučit dýchat, mluvit, chodit, trefovat se příborem do pusy, psát, a koneckonců taky datlovat do klávesnice.
Jako doplňkovou léčbu jsem si hned na samém počátku rekonvalescence (s vědomím ošetřujících lékařů) přidal velké dávky kotvičníku a schizandry.
Kotvičník, v trojnásobné dávce proti mým dávkám obvyklým, měl hlavně podpořit nárůst atrofované svalové hmoty a rozvoj hrubé motoriky. Schizandra (v dvojnásobku doporučené dávky) pak měla přispět k obnově jemné motoriky. Samozřejmě jsem předpokládal, že tato kombinace podpoří i celkovou metabolickou rovnováhu, narušenou drastickou léčbou.
Vypadá to, že tato kombinace u mne skutečně vydatně podpořila regeneraci, a asi ji i podstatně urychlila. Každopádně má rehabilitace, i podle názoru ošetřujících lékařů, probíhala velice rychle, a velice rychle (po pouhých třech měsících) u mne nastal i návrat k normálu; takovému, jaký byl před vypuknutím onemocnění. Po půl roce pracovní neschopnosti jsem tak mohl bez jakéhokoliv omezení opět nastoupit do zaměstnání.
Netvrdím, že mne vyléčil kotvičník či schizandra; ale rozhodně se u mne tato kombinace osvědčila jako velmi účinný doplněk léčby i následné rehabilitace.
Přestože kotvičník není všelék, při dlouhodobém užívání má nezanedbatelně positivní efekt. Rozhodně v jeho užívání budu pokračovat.
Při jeho dlouhodobém užívání jsem na sobě neshledal nežádoucí vedlejší účinky, ani jsem nezpozoroval výraznější interakce mezi jím a běžnými potravinami.
Matečná rostlina je známa také pod názvem Kotvičník pozemní.
